V současné době mám úžasnou rodinu i zaměstnání. Jedinečné děti, milovaného partnera, který mě neustále dává najevo, že se mu líbím, a fandí mi v mé práci, i když je dost odlišná od běžných profesí. Já ji ale považuji za mé poslání. Mám to štěstí, že mohu jít svou cestou, cestou, která mě nesmírně naplňuje. 

 Cítím, že můj život má smysl.

Jsem průvodcem na cestě od smutku k radosti, od zmatku k jasným konkrétním krokům, navíc čtu ve hvězdách.

 Vím, že co je nahoře, je i dole.

Mými klienty jsou často lidé, kteří procházející osobní krizí, někdy hlubokou transformací, zkrátka intenzivnějším obdobím svého života.

A já je chápu, protože sama dobře vím, co je to krize a co je to transformace.

O to více mě těší, že když ode mě odcházejí, tak v 99% přesně vědí, co a kdy podniknou pro zlepšení své situace. Někdy je možné během pár minut najít odpovědi na otázky, kterými se člověk zabývá měsíce, roky, i desítky let.

 Moji klienti nejvíce oceňují ten pocit, že na to v těžkých chvílích nemusí být sami.

 

Ale před pár lety to bylo jinak.

Před několika lety jsem cítila zklamání, pocit osobního selhání, vinu z nepodařeného manželství, a taky velkou zodpovědnost za mou tehdy tříletou dcerku. K tomu pocity vyhoření v práci, a zároveň obavy a strach práci změnit. Vždyť jsem ani nevěděla, co jiného bych mohla dělat.

Věděla jsem, že to není ten život, který chci žít, že to není to pravé místo pro mě, že je někde jinde. Ale kde?

Hledala jsem odpovědi na různé otázky. Co se to děje? Proč mám takové pocity? Proč jsem smutná? Jsem blázen? Kam se mám jít poradit? Mám navštívit psychologa? Je to nějaká diagnóza?

Byla jsem dezorientovaná, vystrašená, plná pochybností, plácala jsem se na jednom místě, utápěla se v jednom tématu, patologicky se v něm nimrala a přemýšlela, jak z toho ven.

Hledala jsem v sobě tu chybu, která mi to všechno způsobuje.

Mám přeci hodného manžela, nádhernou zdravou dceru, dobrou práci, bydlíme v hezkém velkém domě, jsem zdravá ... , i když moje trápení se už postupně začínalo odrážet i na těle.

A k tomu se přidávaly pocity viny, říkala jsem si, jak jsem nevděčná, a opakovala si, že můžu být šťastná za to všechno, co mám. Vždyť toho vůbec nebylo málo. Tedy na racionální úrovni.

Jenže moje emocionální rozpoložení mluvilo jinak. Srdce plakalo. 

Teď už vím, že mi jen dávalo najevo, že takhle ne.

 

 A pak…

Odhodlala jsem se ke změně práce, ale nebylo to ono. Nicméně, mělo to svůj velký význam. Ta práce byla převozníkem na druhý břeh.  V rámci jednoho školení jsem se tam poprvé setkala se slovem koučink, koučovancí přístup.

Myslela jsem si, že kouč je takový rádce, někdo kdo radí. Omyl. Kouč neradí. Kouč koučuje :o)) Kouč v člověku hledá pokladnici odpovědí, talentů, poslání, a řešení. Dodává mu odvahu, aby v sobě našel svou vlastní a jedinečnou odpověď, protože každý jsme jedinečný.

Tedy, to bylo něco, to byl objev! Zrovna ve chvíli mého vnitřního zmatku, mé transformace. V době, kdy jsem se rozhodla odejít od muže,  zažádala o rozvod, a byla s dcerkou čerstvě nastěhovaná v malém pronajatém bytě. Takže ve chvíli, kdy jsem se večer co večer, hned potom co malá usnula, utápěla ve smutku a samotě, a hledala nějaké světlo na konci tunelu.

 Psal se rok 2010 a já byla poprvé koučovaná.

 Stačilo pár minut, a já se zorientovala ve svém životě a ujasnila si to zásadní.

• Nejsem divná, moje pocity mi ukazují směr, tudy ne a tudy ano, stačí jim naslouchat, jsou skvělým ukazatelem.
• Moje situace je řešitelná.
• Potřebuji být užitečná druhým lidem, dodávat jim odvahu a probouzet v nich zodpovědnost za svůj vlastní život.
• Způsobem, který mě fascinuje, naplňuje a dává mi smysl a energii, místo aby mě vysával.

Ještě jsem nevěděla, co za způsob to má být.  Jít cestou profesionálního koučinku, na to jsem se tehdy ještě neodvážila ani pomyslet. Ale začala jsem se zklidňovat, už žádné probrečené noci. Radovala jsem se z moji nádherné dcery, zaplavovaly mě pocity vděčnosti za ni, za můj život, i za ty pocity žalu, které mě nasměrovaly.

Pak mi přišel do života nový muž a my se s dcerkou ani ne po roce znovu stěhovaly. Tentokrát skoro 100km daleko.

Já už ale věděla, že pocitům se naslouchá, že to jsou ony, kdo ukazují cestu. Tak jsem jim, sobě, naslouchala.

Dala jsem výpověď z práce, bytu, opět sbalila našich pět švestek, akvárko s rybičkama a odstěhovala se do města, kde jsem pomocí GPS v mobilu hledala, kam mám jít koupit něco k večeři.

Pár dní poté mi zavolala kamarádka, a na otázku, co je nového, mi odpověděla, že se rozhodla studovat astrologii. Ihned jsem se taky přihlásila, věděla jsem, že to je moje cesta. Byla v tom i jistá tajemnost, a o to víc mě to lákalo.

Navíc jsem svou dcerku před lety počala na astrologicky vypočtený termín, a to hned napoprvé. Říkala jsem si, že je to možná něco mezi nebem a zemí, ale já si  na vlastní kůži vyzkoušela, že to funguje. A chtěla jsem zjistit, co ještě astrologie dokáže!

Škola trvala 3 roky, ale já se učila ještě od dalších astrologů, úplně jsem tomu propadla. Astrologie, především ta praktická pro život, se stala mou vášní.

Během té doby jsem kromě astrologie studovala ještě další tříletou školu týkající se hermetických věd a New Age, numerologii, intuitivní písmo, výklad karet hned u několika kartářek, absolvovala léčbu tmou a další sebepoznávací a sebezkušenostní kurzy. Hledala jsem další odpovědi.

 Ale začalo mi docházet, že ve vnějším světě je nenajdu.

To, co může vyhovovat druhým, nemusí být to pravé pro mě. Každý jsme jiný. Něco ale máme stejné. Každý v sobě máme onu truhlu,  pokladnici odpovědí. Svých vlastních odpovědí.

Astrologie je skvělá pro sebepoznání, je schopná naznačit téma následujících dnů, měsíců, let, předpokládá, upozorňuje, varuje, objasňuje, volí ideální okamžiky pro nejrůznější události, ať už jde o početí dítěte, založení firmy, výpověď, začátek nového projektu, investování… a v kombinaci s numerologií k tomu dosti přesná.

 Ale v době, kdy přišli první klienti na výklad horoskopu, čísel a karet, jsem začala cítit, že to nestačí. Že ještě něco chybí.

Klienti chtěli vědět, co je čeká, jak se mají rozhodnout, kam dál, byli dezorientovaní, někdy vystrašení, plní pochybností, plácali se na jednom místě, utápěli se v jednom tématu, patologicky se nimrali v něčem, co měli promyšlené z mnoha stran, ale byli pasivní. Tak jako já před lety.  

Pomocí astrologie, numerologie a karet jsem jim nastínila situaci spolu s prognózou.

Jak to ale udělat, aby to nebyl jen můj monolog, a klienti neodcházeli s hlavou jak balón?

Navíc, já v mnohých cítila ten potenciál, tu jejich vlastní pokladnici… Ale jak je skutečně rozpohybovat?

Jak v nich zažehnout ten plamen, nastartovat motor?

V tu chvíli jsem si vybavila sebe před pár lety a moje první setkání s koučinkem.

Věděla jsem, že TO je pro mé klienty to pravé. Věděla jsem, že to je to pravé i pro mě.

Proto jsem začala koučink studovat pod vedením, na profesionální úrovni.  Absolvovala jsem velmi intenzivní a hluboké výcviky, a propojila profesionální koučink s astrologií, mou velkou vášní. A musím říci, že s každým klientem roste mé nadšení.

Miluju tu úlevu, jiskru a naději v očích mých klientů, když odcházejí.

Jejich zpětná vazba po pár dnech, týdnech či měsících, je pro mě velkým dárkem.